Drahonice

Hřbitov a první komunita

Prameny dokazují, že židovské společenství existovalo v Drahonicích už v roce 1400 a už v té době zde stál hřbitov. V roce 1604 bylo přiznáno právo obehnat místo posledního odpočinku zdí. Jedná se tedy o nejstarší doloženou židovskou lokalitu na Podbořansku. Drahonický hřbitov se rozkládá na ploše 1744 m2 a dnes čítá zhruba sto náhrobků z let 1826 až 1904. Součástí hřbitova je rovněž ruina někdejší márnice. Židé žili dále i v blízkých Vidhosticích, Ležkách, Libkovicích a Libyni.

Výstavba synagogy

Židovská obec fungovala nejdřív v Drahonicích, ale kapacita modlitebny nestačila, proto byla v roce 1790 přesunuta do Libyně. Hrabě Lažanský daroval pozemek a kameny k výstavbě synagogy v Libyni, která byla dokončena v roce 1832. Zvenku napodoboval strohé josefinské budovy 18. století, uvnitř se nacházela barokní klenba, vysoko položená velká okna, silné masivní zdi a ochoz pro ženy nesený kamennými sloupy. Libyňská synagoga byla pravděpodobně v roce 1925 zcela opuštěna z důvodu odchodu věřících.

Nové centrum Lubenec

Po Tolerančním patentu z roku 1848 se Židé začali stěhovat do většího Lubence, kde také v roce 1925 vznikla nová synagoga pro 70 až 80 lidí. Za výstavbou stál rodák Bedřich Glaser a mezi nejvýznamnější rabíny patřil Rudolf Polesie (1866-…) Početná místní židovská komunita přispěla k průmyslovému rozvoji.Mezi nejvýznamnější rodiny patřila rodina Löwyova (pivovarnictví, porcelánka, koželužna), Glaserova (sklářství) a Kupferova (také sklářství).

Alfred Kohn

Asi nejslavnější rodák místní židovské komunity je Alfred Kohn z Libyně (1867-…) Kohn studoval lékařskou fakultu a celý život se jako vědec věnoval endokrinologii. Byl přednostou Histologického ústavu, dvě funkční období působil také jako děkan fakulty. Byl zvolen i rektorem Německé univerzity v Praze, ale funkci nepřijal vzhledem ke svému vysokému věku. V roce 1930 je dokonce zapsán v databázi nominací na udělení Nobelovy ceny za lékařství nebo fyziologii, cenu ale nezískal.

Současnost hřbitova

V roce 2004 se podařilo z iniciativy pedagoga volného času ve Věznici Drahonice uzavřít smlouvu o pomoci mezi Židovskou obcí Teplice a Věznicí Drahonice. Zásluhou této smlouvy a stovek hodin práce odsouzených pod vedením pedagoga volného času se podařilo dát hřbitov do té podoby, v jaké je je dnes. Odsouzeným se podařilo devastované a vandalismem poničené pomníky znovu umístit na svá místa. Více než osmdesát kamenných pomníků stojí z velké části tak, jak stály původně. Z důvodů různých organizačních a personálních změn, skončily práce odsouzených na obnově hřbitova v roce 2009.